Bonita klienta

Bonita je celkové hodnocení schopnosti a ochoty klienta splácet své závazky. Zahrnuje výši a stabilitu příjmů, aktuální výdaje a závazky, a historii splácení v úvěrových registrech. Dobrá bonita vede k lepší úrokové sazbě, špatná ke zdražení nebo odmítnutí žádosti.

Co banky při hodnocení bonity posuzují

Základem je poměr příjmů a výdajů. Banka sleduje čistý měsíční příjem (ze zaměstnání, podnikání nebo jiných zdrojů), od něj odečítá stávající závazky — splátky ostatních úvěrů, leasingů, kreditních karet a kontokorentů — a zjišťuje, kolik zbývá na novou splátku a životní náklady. Doporučení ČNB limituje celkový poměr splátek k příjmu (DSTI) na 45 %, respektive 50 % u žadatelů nad 36 let.

Druhý pilíř je úvěrová historie ze tří hlavních registrů: BRKI (Bankovní registr klientských informací), NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a SOLUS. Záznamy o prodlení delším než 30 dnů zůstávají v registrech typicky 4–5 let po splacení. Negativní záznam výrazně zhoršuje bonitu — banka vidí, že žadatel má nebo měl problém splácet.

Jak bonitu zlepšit před žádostí

Nejefektivnější krok před žádostí o úvěr je snížit stávající závazky: zrušit nepoužívané kreditní karty a kontokorenty (banka počítá 5 % limitu jako měsíční závazek, i když je karta prázdná), splatit nebo konsolidovat menší úvěry. Každý odstraněný závazek zlepší výsledný DSTI a zvyšuje šanci na schválení i lepší sazbu.

Stabilní pracovní poměr (typicky 6–12 měsíců u stejného zaměstnavatele) je dalším pozitivním signálem. Nástup do nového zaměstnání těsně před žádostí banka hodnotí jako vyšší riziko. U OSVČ požadují banky zpravidla daňová přiznání za poslední 1–2 roky.

Bonita a spoludlužník

Přidáním spoludlužníka (typicky partnera nebo rodiče) se bonita posuzuje ze součtu příjmů a ze součtu závazků obou osob. Pokud spoludlužník má silný příjem a čistou historii, dokáže přidání spoludlužníka odemknout úvěr, který by jinak byl odmítnut, nebo výrazně zlepšit nabízenou sazbu.